I. Kapitola-Akademie Stříbrného oka

Tak, mám tady anotaci a 1. Kapitolu nové povídky, jménem "akademie Stříbrného oka", snad se vám to bude líbit, já jsem s tím celkem spokojená, a to se opravdu moc často nestává. :-)

ANOTACE:

Mishel Valuegannová je studentkou na akademii Stříbrného oka. Studuje jak se stát takzvanou Archivářkou. Archiváři jsou cvičeni v boji proti paranormálním bytostem ohrožujícím normální občany planety Země. Paranormální bytosti jsou například duchové, upíři, démoni, a spousta dalších. Archiváři bojují proti zlu, ale když se má Mishel vydat na svou první záchrannou misi, aby našla uneseného učitele, všechno se vymkne kontrole. Mishel se "venku", za ochrannými zdmi akademie kam žádný student bez příkazu nesmí, zamiluje, a odmítá uposlechnout rozkazy vedení. Jenže mezitím se paranormální bytosti bouří, shlukují se a připravují vzpouru, což se nikdy předtím nestalo. Mishel váhá, jestli zůstat se svou láskou, kde si je jistá vším na světě, nebo se vrátit do akademie a pomoci s obranou. Čeká ji nelehké rozhodování.

I. Kapitola

Schytala jsem další ránu, tentokrát to byl kop do kolene. Málem se mi podlomily nohy, ale sebrala jsem se a pustila se do svého protivníka, jímž dnes byla pro změnu Stella. Předstírala jsem že ji chci praštit do pravého boku, ale nakonec jsem uhnula do strany a udeřila ji do krku. Stella tlumeně zavrčela a ve vzteku se na mě vrhla. Uhnula jsem a jednou ranou do zad ji poslala k zemi. Trenérka zahvízdla na prsty a tím ukončila zápas. Natáhla jsem ke Stelle ruku abych jí pomohla vstát, ale ona jen zaprskala a vyškrábala se ze země sama. Pokrčila jsem rameny a přehodila si nabídnutý ručník kolem krku. Z culíku se mi uvolnily černé vlasy a pramínek potu mi stekl přes spánek. Pot mi vlastně brázdil celé čelo a dokonce i záda. Tenhle souboj trval příliš dlouho, Stella byla zkrátka dobrá soupeřka. Ačkoli moc namyšlená. A sebevědomá. Trenérka Sidgeburnová mě poplácala po rameni a podala mi mou lahev s vodou. Vděčně jsem ji přijala a vypila ji skoro ke dnu. A to mě ještě čeká teorie Archivářů a historie Archivářů. Naštěstí na žádné hodině už nemusím bušit do nabroušené Stelly. Cestou ke sprchám jsem si stáhla z krku ručník a otřela si jím obličej, když mě čísi ruce vzaly kolem pasu. "Páni, to byl super souboj Mishel, jak jste do sebe boxovaly, byly jste děsně k sežrání kočko." Stáhla jsem Jamesovy ruce z mého pasu a zakřenila se na něj. "Byly? Snad jsem ne?" James je takový můj kamarád. Kamarád který by rád byl víc než to. Je milý. A hezký. Ale je to kamarád, nic víc. V zelenkavých očích se mu rozverně blýsklo a on hned horlivě přikyvoval. "Musím se jít osprchovat ty Cassanovo, potím se jak při posledním tažení." Nevinně zamrkal a naklonil hlavu trošku na stranu. "A můžu jít s tebou? Zápasil jsem s Chacem a jsem strašně unavenej." Škádlivě jsem ho praštila do hrudníku a otočila se na patě směrem do sprch. Teprve když mi kapky vody dopadly na nahá záda, dovolila jsem si vydechnout. Asi bych se měla omluvit že jsem se nepředstavila. Jmenuju se Mishel Valuegannová a jsem studentkou na akademii Stříbrného oka, čili školou pro budoucí Archiváře. Jasně, Archiváři... to zní jako kdybychom dělali v nějaké kartotéce, ale tak to není. Narodili jsme se s vrozenými, speciálními vlastnostmi, jako například větší síla bez jakkéhokoliv tréninku, něco jako magické schopnosti (pokud mezi ně počítáte levitaci cizího předmětu a pyromanii) a opravdu zrychlené reflexy. A k čemu vlastně ti Archiváři jsou? No, pokud budu hodně skromná, tak vlastně chráníme svět. Na celé planetě jsou nás miliony. Jsme ve vládě, v Bílém domě, v FBI a na spoustě různých, důležitých místech. A před čím svět chráníme? Vědci zjistili abnormální výskyt paranormálních bytostí a jevů. V překladu to znamená že existují duchové, démoni, upíři a tak dále kteří napadají běžné občany naší Země. My jsme něco jako takoví vojáci kteří mají ty občany chránit, a ty stvůry zabíjet. Jsme něco jako nukleární zbraně. V akademii nás právě pro boj s nadpřirozenými úkazy cvičí, má nás to na to připravit. U mě to zjistily vychovatelky v dětském domově, kam mě šoupli jakmile se má matka upila k smrti, a otec byl už rok mrtvý. Vyboural se s kamionem. Takže od svých čtyř let jsem tu.

Vylezla jsem se sprchového kouta a zabalila se do ručníku. Vlasy mi v mokrých černých pramenech splývaly po zádech a už se začínaly pozvolna kroutit. Přešla jsem k zrcadlu a zamlženou plochu otřela rukou. Ze zrcadla na mě vykoukla dobře známá, bledá tvář s velkýma, modrozelenýma očima a dlouhýma řasama. Černovláska jsem od přírody, lidi co znali mou matku říkají, že to mám prý po ní. Odvrátila jsem se od zrcadla, osušila se a vrazila do dveří za kterými se nacházely dívčí šatny. Stella musela sprchami nějak proklouznout, že jsem si jí nevšimla, protože teď už tady stála, oblečená, nalíčená a dokonalá až za hrob. Zalezla jsem za modrý závěs spolu s mými čistými šaty a oblékla se. U zrcadla jsem si pak vyfénovala vlasy a měla jsem to akorát na další hodinu. Nesnáším teorii. Furt tam vykládají o tom co by se stalo kdyby svět byl bez Archivářů a jaká by to byla katastrofa. V podstatě je to oprávněný způsob jak nás přinutit k tomu, abychom svoje budoucí povolání brali vážně. Hned na chodbě mě vzal kolem ramen James a zase se zubil od ucha k uchu. Zajímalo by mě co si šňupl, taky by se mi to hodilo. Vyvlékla jsem se z jeho objetí a stoupla si do dostatečné vzdálenosti. Už zdálky jsem zaslechla hlahol ostatních studentů. Když jsem vstoupila do třídy, zabouchla jsem za sebou dveře a zakotvila v lavici. Na desku jsem vytáhla jen propisku a sešit. Víc k teorii nepotřebujeme. Hned nato se o mou lavici opřela drobná, hnědooká blondýnka. Jessica, má nejlepší kamarádka. "Dneska to bylo na praxi dobrý, pěkně jsi to Stelle natřela." Zakřenila se na mě a posadila se do lavice vedle mě. "Díky," Odvětila jsem jí a zaměřila svou pozornost na látku z minulé hodiny, protože dnes jsme měli psát test. Kromě předmětů je akademie Stříbrného oka stejná jako každá jiná střední škola pro náladové "sedmnáctky". Hned jakmile zazvonilo, poznala jsem že něco není v pořádku. Učitel Callivan je na nanosekundu přesný, a teď měl zpoždění víc než pár minut. Podle všobecného očekávání se dveře do třídy po chvíli rozletěly a do třídy napochodovala zástupkyně ředitelky, Merchentová. Na tváři jí seděl ustaraný výraz. "Třído!" Vykřikla aby přehlušila hlahol ostatních studentů. Zaujatá jsem se napřímila na židli a začala pořádně poslouchat. "Pan profesor Callivan dnes nepřišel do školy, a jelikož nemáme nikoho na záskok, zbytek vyučování vám odpadá, ale smíte ho strávit pouze na svém pokoji." Ve třídě zavládlo ticho, následované nadšeným povykem. Trochu strnule jsem si uklidila propisku a sešit a chystala se odejít z místnosti, když mě Merchentová chytila za rameno a ustoupila stranou od zástupu studentů, prýštících ze třídy. "Vy ne slečno Valuegannová, mohla bych s vámi prosím mluvit v mé kanceláři? Je to naléhavé."

Tak, a otázka na závěr... Co říkáte na anotaci, a na celou první kapitolu? 

Tallien Moon Elliot.