III. Kapitola-Akademie Stříbrného oka

Jsem tu po delší odmlce znova, omlouvám se že jsem byla tak neproduktivní, ale když není inspirace, tak prostě není. Dala jsem vám sice své slovo že další kapitola přibude do tří dní, ale zkrátka jsem měla frmol. Vím, o víkendu ten frmol moc nebývá, ale to ještě neznáte naši rodinu (buďte rádi :-D). Tak abych to tedy neprodlužovala, tady ji máte, přeji pěkné čtení.

III. Kapitola

Chtěla jsem ještě rychle popadnout mobil a někomu zatelefonovat, ale vzhledem k tomu, že se mě právě nadsvětelnou rychlostí snažil zabít nějaký duch, to asi nebyl ten nejlepší nápad. Odskočila jsem od okna, protože zavírat ho by asi nemělo moc velký smysl (ha-ha). Chtěla jsem se bránit, čímkoli, protože mi přišlo dost stupidní bránit se proti duchovi růžencem. Nejsem katolička, či co. Vzhledem k tomu, že každý budoucí Archivář ovládá trochu magie, hned mě napadlo že bych ji mohla použít. Ale jak chcete použít levitaci cizího předmětu a lehkou pyromanii na ducha?! Kdybych proti němu poslala nějaký předmět, proletěl by jím a zapálit asi půjde těžko. Ještě přišla v úvahu jedna možnost, a to utéct. Jenže to mi zase nedovolovala má proklatá hrdost, k čertu s ní! Nezbývá mi než napřáhnout ruku s křížkem a čekat co se s duchem stane. Existují vlastně jen pro jeden důvod. Aby člověka posedli. Když se posedlý člověk ihned nezabije, začne postupně přicházet o rozum, až nakonec zemře. Nechci umřít takovou smrtí. Napřáhla jsem tedy ruku, a čekala co je bude dít. Jakmile mi duch proplul rukou, ucítila jsem ostré, ledové mravenčení na předloktí. Takže křížek nezabral. Rychle jsem ho pustila, až s cinkotem dopadl na zem, a chystala se zavolat o pomoc, ale jakmile jsem otevřela pusu, duch se smrskl a vletěl mi do krku. Následujících pár minut nikdy v životě nezapomenu. Ledový strach mi svíral hrdlo, hrudní koš a nakonec i žaludek. Odporný chlad se mi vlil do krve a proudil celým mým tělem. Byla mi zima a cítila jsem se jaksi... vysušená. Znala jsem to. Duch se začal zabydlovat v těle hostitele. Tenhle proces málokterý člověk dokáže přežít, protože je to příšerně bolestivé. Jakmile jsem myšlenku dokončila, útroby mi sevřel bodavý třas který jsem začala cítit v celém těle. Jako by se mi do těla zabodávaly tisíce jehliček. Klesla jsem na kolena a neúprosně lapala po dechu. Začal se mi odkysličovat mozek a já se svalila na bok s hlasitým žuchnutím. Byla to příšerná bolest. Najednou jsem zaslechla slboučké cvaknutí dveří, v mukách která mi vířila myšlení jsem okolní svět vnímala jen okrajově, a přesto mi z toho třeštila. Jakoby z dálky jsem slyšela jak někdo volá mé jméno. Mé tělo se třáslo, ale tentokrát to nebyla vina toho ducha, někdo mi cloumal rameny a to mi vyvolávalo ještě větší bolesti. Když jsem byla převalena na záda, před očima se mi objevil značně rozostřený obličej. Možná mužský...? Naposledy se mi udělalo špatně od žaludku a pak se mi svět rozlil v jednolitou, černou skvrnu.

Ostře žluté světlo se mi zapíchlo do očí, až jsem je musela přivřít. Ležela jsem ve svém žlutě vymalovaném pokoji, to jsem poznala podle plakátu na stropě. Náležel skupině Trading Yesterday, taky mi dalo práci ho tam přilepit. Ale... něco mi tu nesedělo. Jak je ksakru možný že nejsem mrtvá?! Vždyť jsem byla posedlá, proudilo mi hlavou. Šíleně mě sice bolelo celé tělo, ale byla to spíš jen tréninková bolest z hodiny tělesné výchovy. Opatrně jsem se zvedla na loktech a celý svět se se mnou zatočil. Zavřela jsem oči, až se mi před nimi udělaly mžitky. Něčí ruce mě okamžitě začaly tlačit zpět. "Lež, hlavně se nehejbej, mohlo by se ti něco stát." Byl to Jamesův hlas. Co ten tu dělá? Přes jeho pokusy mě zatlačit zpátky jsem se snažila zvednout. Ale James byl silný. Se svými světlě hnědými vlasy a jemnými rysy obličeje vypadal křehce, ale přesto měl sílu takovou, že byste to do něj neřekli. No, když si vzal tričko bez rukávů, odhalující svalnaté ruce, tak byste to řekli, ale i tak...

Bez problémů mě zatlačil zpět do postele, až jsem podrážděně zavrčela. Tak moc jsem sebou házela, že na mě James nalehl vlastním tělem. Zamračila jsem se na něj a čelila jeho výmluvnému pohledu, doprovázenému samolibým úsměvem. Uvědomila jsem si jak je blízko, a jeho úsměv se začal vytrácet. Pomalu se přibližoval svým obličejem k tomu mému a já... jsem bleskově vyprostila svou ruku z jeho kamenného sevření a polochtala ho na krku. Rychle se stáhl a začal se chechtat. Využila jsem momentálního vítězství a vyskočila z postele. Zatočila se mi hlava a před očima se mi udělalo bílo, ale nějak jsem to zvládla. Za mnou se ozvalo rezignované povzdechnutí. "No dobře, nějak jsem si za tu dobu zvyknul že tě nezkrotím, ale zkus se ohleduplně chovat alespoň ke svému zdraví." Ušklíbla jsem se a sedla si k psacímu stolu, čelem k Jamesovi. Bolelo mě celé tělo, ale přesto jsem nebrala ohledy na jeho pokusy mi zajistit bezpečí. Bylo to od něj milé, a přátelské, ale k tomu přátelství z jeho strany jsem vám už řekla. "Co je za den?" Zeptala jsem se a promnula si spánky. "Včera v noci tě posednul ten duch. Je půl desátý ráno. Teda, ráno zrovna ne, ale víš jak to myslím." Zhrozila jsem se. "Půl desátý?!!! Kristepane, Merchentová mě zabije!" James se kupodivu znovu zachechtal svým typickým, štěkavým smíchem až mu zaslzely oči. "Kristapána Mishel, já ti řeknu že tě posednul duch a ty se staráš jestli jsi nepřišla pozdě? To můžeš udělat vážně jenom ty." Zamračeně jsem zavrtěla hlavou a prudce vyskočila ze židle. Musela jsem se převléct, i když jsem se na nějakou misi vůbec necítila. Copak špičkoví agenti se také omlouvají tím že je posednul duch? No, počkat... Tíha celé situace na mě dolehla plnou silou. Zapotácela jsem se na místě a přiložila si ruku k čelu. Když mě posedl duch, neměla bych být... živá. "Co se stalo?" Zeptala jsem se Jamese a ten svraštil obočí. "Vlastně přesně nevíme. Prostě... našel jsem tě v pokoji jak probíhá proces zabydlování, a zavolal jsem ředitelku která přiběhla s doktorkou Doreenovou. Jen co tě položili na postel, objevil se takový modrý pablesk a... ten duch z tebe vyletěl jak kdybychom na něj šli s mačetou. Nikomu to není jasné, ale ředitelka a nakonec i doktorka Doreenová tě uznali za způsobilou k vykonání mise." Zmateně jsem přikývla a za okamžik ho vypakovala s díky z pokoje. Oblečená do černé, vyztužené soupravy oblečení jsem se vydala na náměstí před kolejí.

Nová kniha-Andělé Noci-Lili St. Crow

Takže tamtadadá!!! Ahoj miláčkové, rozhodla jsem se sem něco přidat, protože nechci udržovat nečinnost. Jelikož jsem dneska byla v Chebu na očkování, rozhodla jsem se ukecat mamku s taťkou a navštívit knihkupectví Kosmas v Kamence. Sehnala jsem co jsem potřebovala, knihu Andělé Noci (viz. fotky) přesně podle mého seznamu (k nalezení TADY). Asi se divíte, protože na seznamu je první Aréna Smrti ze série Hunger Games, ale protože jsem ji objevila ještě níže, tak jsem ji vyškrtla a přijde na řadu později. Nová knížka se mi zatím líbí, je tam taková temná atmosféra, a na to já si dost potrpím. Tak, tady je oficiální anotace a chtěla bych vědět jestli ji někdo z vás, nebo z vašich známých nečetl a taky bych chtěla znát názory pokud ano. 

XoXo, 

Tallien Moon Elliot.

Anotace:

Skutečný svět je plný hrůz. Jen se zeptejte šestnáctileté osiřelé holky Dru Andersonové, drsňačky, která sama sejmula slušnou porci padouchů. Je ozbrojená, nebezpečná a připravená nejdřív zabíjet a teprve pak se ptát. Takže jí chvíli potrvá, než přijde na to, komu může důvěřovat...

Dru Andersonová je „divná“, kam až její paměť sahá. Cestuje s otcem od města k městu a loví strašidelné noční potvory. Je to zvláštní život, ale dobrý – dokud všechno nevybouchne v ledovém, zchátralém městě v Dakotě, když se jí kuchyňskými dveřmi vláme do domu hladový zombie. Osamocená a k smrti vyděšená Dru se ocitne v pasti, a bude potřebovat veškerý svůj důvtip a zkušenosti získané při tréninku, aby vyvázla živá. Příšery se rozhodly oplatit svým pronásledovatelům stejnou mincí, a tentokrát je na pořadu dne Dru. Šance na přežití? Mizivá až žádná. Pokud nevydrží do svítání, je po všem...

Fotky:

PS: Omlouvám se za horší kvalitu, foťák je v pohodě, ale já fotit neumím :-)))

Red-Death Of Me & Red-Breathe Into Me

Dneska sem lezu už znova, opět s jinou písničkou. Tentokrát se jedná přesně o mou krevní skupinu. Hudební skupina se jmenuje Red, a jejich písničky mě začaly zajímat teprve po poslechu písničky Breathe Into Me (viz. pod první písničkou). Já doufám že se bude líbit, má chytlavý refrén (alespoň pro mě) a líbí se mi barva hlasu toho zpěváka. A opět bych ráda slyšela vaše názory a pocity. :-))

Red - Death Of Me

Red-Breathe Into Me (píseň díky které jsem si skupinu oblíbila)

Tallien Moon Elliot.

II. Kapitola - Akademie Stříbrného oka

Nazdáááár lidííííí!!!! Jsem tady zase, a nemusíte s všímat mé rozverné nálady, mám zkrátka dobrý den. Jak jste si v nadpisu jistě všimli, mám tu novou kapitolu ASO (Akademie Stříbrného oka, odteď budu používat tuhle zkratku). Snad vás to potěší, včera v noci jsem si na ní mákla. Nechci nic slibovat, protože když něco slíbím, tak to zpravidla nedodržím. :-) To je prostě moje nezaměnotelná povaha. Tak, jelikož nechci nic slibovat, musí vám stačit ujištění, že do tří dnů by měla přibýt další kapča. Jinak chci moc pochválit Vicky, za skvělou kapitolu k JS, moc se mi líbila. :-D  Tak ať už vás nenapínám, tady je kapča.

II. Kapitola

Než odešla ze třídy, věnovala mi Jessica váhavý pohled. Naznačila jsem jí že budu v pořádku, a otočila se na slečnu Merchentovou. "Jistě." Oznámila jsem jí, a následovala ji přes vylidněnou chodbu do její kanceláře. Bylo to tu... neosobní. Přesně jako ona. Na bílých zdech nevisely žádné fotografie, pracovní stůl obýval pouze starý počítač, papírové desky a černý hrnek s tužkami. Židle byla kovová, s bílou podložkou a před stolem stálo nízké, ošoupané křesílko. Asi pro provinilé studenty. Merchentová mi pokynula abych si sedla do křesla a sama se posadila za stůl. Prsty jsem svírala okraje opěrek křesla, připadala jsem si jako u výslechu. Merchentová si posunula brýle víc nahoru a otevřela papírové desky položené na stole. Teprve teď jsem si všimla že na nich stojí mé jméno. Mishel Rebecca Valuegannová...

„Slečno Valuegannová, vaše výsledky jsou více než uspokojivé. Rozhodla jsem se učinit riskantní krok. Nicméně nutný. Vyšleme vás na vaši první misi.“ Překvapením jsem málem spolkla svůj vlastní jazyk. CO?! Chtělo se mi zařvat, ale místo toho jsem byla potichu jako ryba. Merchentová si mé mlčení vyložila zjevně jako pokyn k tomu aby pokračovala. A tak pokračovala. „Jistě jste si všimla, že pan profesor Callivan nepřišel již několik dní,“ Jo, to jsem si všimla, proč bych jinak dneska boxovala do Stelly? „Speciální, již vystudovaní agenti mají podezření, že ho unesli démoni druhého stupně, jenže většina z nich má příliš práce v Austrálii, řádili tam upíři a oni musí napravit škody, takže nemáme dostatečné množství pro záchrannou misi. Paní ředitelka proto navrhla, že bychom mohli naverbovat některé naše zdatné studenty, a vy jste jednou z nich.“ Radši jsem zavřela pusu, jinak by mi čelist spadla až na zem. Za zdi akademie nemohl NIKDO kromě učitelů. Žili jsme na místní koleji, svět tam venku byl... nepoznaný. Bez rozkazu jsme se z téhle díry nemohli ani hnout. Merchentová si sundala brýle a začala je nepřítomně čistit bílým kapesníkem, vytaženým z šuplíku. "Mám o vás starost, tam venku se může stát cokoliv, a vy ještě nejste dostatečně připraveni. Ale je to přání paní ředitelky, a..." Povzdychla si a prudce položila brýle na stůl. "Však ji znáš Mishel. Já jen doufám že se vám nic nestane. Z vaší třídy už nikdo jiný nepůjde, přidá se k vám jen jeden student z nižšího ročníku a tři z vyššího. Zítra v osm hodin ráno buď před budovou koleje, věci co budete potřebovat vám předají agenti. Teď už můžeš jít." Celá zaražená jsem se zvedla z křesla a vypotácela se ke dveřím. "A Mishel!" Zvolala na mě ještě Merchentová a já se otočila. "Buď opatrná." Strnule jsem přikývla a vypadla na chodbu. Tak za a, Merchentová mi nikdy neřekla jinak než 'slečno Valuegannová', a za b, nikdo ze studentů za celou historii akademie neopustil její ochranný prostor před vystudováním. A být první se mi nikdy nelíbilo. Pořád zaražená jsem se vydala přes školní pozemek směrem ke kolejím vyššího kampusu. Jakmile za mnou zapadly dveře, shodila jsem tašku z ramen a vrhla se k šuplíku s mobilem polepeným halloweenskými samolepkami. Vytočila jsem Jessičino číslo a vše jí oznámila. Byla vyjevená, a hned mi dala najevo podporu, než jsem skončila hovor, nezapoměla mě upozornit abych na sebe byla opatrná. Chvilku jsem váhala jestli to dát vědět i Jamesovi, ale nakonec jsem jeho číslo vytočila. "Co potřebuješ vílo?" Zavrkal do sluchátka a mě v tu chvíli došlo, že mě má vážně rád, asi mu ublíží když odjedu... Nemám na výběr, prostě musím. Oznámila jsem si v duchu a nadechla se. "Nejsem víla, spíš něco jako Lara Croft. Zítra... odjíždím na svou první misi." Na druhém konci se ozvalo ticho, přerušované pravidelným dýcháním. "Co? Kam?" Tak přesně tuhle otázku jsem čekala. "To ještě nevím, oznámí nám to až zítra, ale od té doby už se asi neuvidíme, tak tě chci pozdravit." Ozval nervózní, trhaný smích. "Co já si bez tebe počnu princezno? Co když mě omámí nějaká jiná?" Usmála jsem se jeho spontánnosti. "Tak tě omámí, budu jí za to líbat ruce." Opět se zasmál a naoko (spíš naucho) ublíženě se ohradil. "Zlatíčko teď jsi ranila mé křehké mužské ego." Vyprskla jsem smíchy a narážku mu vrátila. "Ego? To se z toho ještě otřepe, ale co teprve tvá mužská ješitnost? Ta na tom bude hůř co?" Zbytek hovoru pokračoval v takto odlehčeném duchu, a já už jsem byla zase ta uvolněná, vyrovnaná Mishel Valuegannová. Když jsem ukončila hovor, mrkla jsem se na hodinky. To už je sedm?! Blesklo mi hlavou a protočila jsem nad sebou oči. To jsem celá já, u telefonu vydržím hodiny. Zamířila jsem k miniledničce a vytáhla ovocný jogurt, mou skromnou večeři. O pár minutek později už jsem seděla na posteli, na kolenou notebook a olizovala lžičku umatlanou od jogurtu. Už jen dodělám prezentaci o bojových stylech a můžu si jít lehnout, pomyslela jsem si ale vzápětí si uvědomila že ještě nemám dodělaný úkol z anatomie. Málem jsem mrskla notebookem přes celý pokoj, jak jsem byla vzteklá. To sis na to nemohla vzpomenout dřív, huso hloupá?! Zaklela jsem v duchu a protřela si narudlé oči. Ráno budu vypadat jako angorský králík. Když jsem dokončila prezentaci, zaklapla jsem notebook a otevřela okno. Opřená o parapet jsem se vykláněla ven a nechala si do obličeje proudit poryvy vzduchu. Otevřela jsem oči. Z mého pokoje byl výhled do sadu zahrady. Pod jednou jabloní se něco mihlo. Vyklonila jsem se víc a zaostřila na teď zřetelnější postavu pod stromem. Ach můj bože... Byl to duch. V mysli jsem si promítla všechno co jsme o nich brali. Jsou citliví na světlo, takže by mi neměl nic udělat když jsem v osvětlené místnosti. Můžou volně procházet zdmi a jakýmkoli pevným předmětem. Pokud je jim to umožněno, dokážou posednout člověka, toho jsem se bála nejvíc. Posednutý člověk musí být neprodleně zabit. Nepřežijí střet se stříbrem. Vrhla jsem se ke své šperkovnici a vytáhla jedinou stříbrnou věc co jsem vlastnila. Jaká ironie, byl to křížek růžence. V ten momen se šedavá, mihotavá skvrna pohnula směrem k mému oknu. Tomuhle duchovi zjevně světlo nevadí.

Snad se líbí :-D 

Tallien Moon Elliot.

Christina Milian-Us Against The World

Tak, dneska vás otravuju už podruhé, tentokrát s jednou písničkou, kterou nemůžu přestat poslouchat. Já na pop a R&B moc nejsem, co víc, nesnáším ho, ale tahle písnička je vyjímka. Vyjímka potvrzující pravidlo. Je vážně skvělá. Optimistickou hudbu moc nemusím, mám radši melancholii, ale tohle se mi prostě líbí. Už i ten název je takový romantický, Us Against The World... (překlad: My proti světu). Tak si ji poslechněte, a povinně mi do komentů napíšete vaše pocity z ní. :-D :-D :-D

Nezapomeňte, pocity jsou POVINNÉ! :-D :-D

Recenze: Pád

Čauky! Předem se chci omluvit za to, že jsem neodpověděla na komenty dříve. Mohla jsem, ale moje zabedněná palice plná spoustou nepodstatných věcí si nebyla schopná vybavit správnou formu emailu. Pro případ že bych ho zase zapomněla si ho napíšu do informací o mě, tak pokud má někdo nějaké dotazy, pište tam. Tak, a teď k jádru věci. Chystám se napsat svou úplně, ale úplně první recenzi na knihu jménem Pád (viz. níže) od spisovatelky Lauren Kate. Prosím, mé názory sdílet nemusíte, a já to po vás ani nežádám, takže by bylo fajn aby se tu neobjevovaly urážející, či znevažující komentáře. Píšu svůj vlastní názor, tak jak to cítím já, a nikdo jiný, vy z té knihy můžete mít jiný pocit, ale já vám ten svůj nenutím. Jelikož je to má první recenze, prosím, buďte milosrdní! :-D


Název: Andělé 1: Pád
Autorka: Lauren Kate
Rok vydání: 2009
Žánr: Fantasy, Tajemno
Oficiální anotace:
Některým andělům je souzen Pád...
Na Danielu Grigorim je něco bolestně povědomého. Ten záhadný, odtažitý chlapec upoutal pozornost Luce Priceové, už když ho viděla poprvé – v první den jejího pobytu v internátní škole pro problémové mladistvé. Ve škole, kde jsou zakázané mobilní telefony, všichni ostatní studenti jsou divní a každý krok sledují bezpečnostní kamery, znamená Daniel pro Luce jediný světlý bod. A přestože on s ní očividně nechce mít nic společného – a dává to jasně najevo –, něco ji k němu přitahuje jako můru plamen svíčky. Luce musí zjistit, co se Daniel tak zoufale snaží utajit... i kdyby ji to mělo zabít.

POZOR! Obsahuje spoiler!

Recenze: O knížce jsem předtím hodně slyšela, téměř všichni koho jsem znala, a četli ji, ji vychvalovali. Mojí mamce se hodně líbila obálka, a tak jsem se rozhodla udělat si menší výlet do knihkupectví, a tam si knížku koupit. Do čtení jsem se dala hned jakmile jsem přišla domů, a nemohla jsem se od knihy odtrhnout až do večera. Když tuto knihu čtete jedním dechem, ani vám nepřijde, že obsahuje zdlouhavé, a místy až nudné pasáže. Teprve když jsem knihu četla podruhé, a tentokrát už pomaleji, jsem si jich všimla. A že jich není málo. Hned na začátku se také projevila, mě nesympatická, téměř protivná, povaha hlavní hrdinky, Lucindy Priceové. Kdybych měla být hodně skeptická, řekla bych že Luce je takové ubohé malé tintítko co si nechá všechno líbit. V celkovém příběhu mi přišlo, že tam plave jako loutka, a poslušně přijme všechno co jí lidi kolem nachystají, bez jediného slůvka ne. Taky mě celkem štvalo, že v některých pasážích, například když se má Luce (SPOILER!) políbit s jednou postavou, vtrhne tam druhá postava a všechno "přátelsky" pokazí. Jistě, něco takového musí být, ale ne že se tam autorka rozepíše jak se jí z něho klepaly kolena, a najednou BUM!, je tam někdo, kdo jim to překazí. Nezlobte se na mě, ale tyhle pasáže mi přímo drásaly nervy, od samého začátku. Autorka se také asi moc neobtěžovala s rozepsáním povah postav dost do hloubky, protože jako jediné silné osobnosti mi tam přišli Arriane a Cam. Ale, abych knížce jen nekřivdila, je pravda, že se v ní objevují také momenty které mě dost pobavily, a momenty kdy mi přebíhal mráz po zádech. Dialogy nejsou kostrbaté, mají svůj správný konec i začátek, i když mi občas přišly jakoby nedokončené, ve vzduchu visely otázky které se přímo nabízely a nikdo z postav je nepoložil. Jinak, knížka je čtivá, obsahuje celkem nenáročné pojmy, a nevšimla jsem si že by v ní byly krkolomné názvy. Takže, Pád byl pro mě výzvou, která se změnila v dost těžké zklamání, ale nechci tím nikoho odrazovat, pro některé jedince to určitě bude nádherná kniha s úžasným dějem, ale ne tak pro mě.

Hodnocení: 4/10

Seznam knih

Tak zveřejňuju tady seznam knih které bych si jednou moc ráda koupila, ale finance momentálně nejsou. Je to nějak, jakž takž uspořádané, tudíž přesně podle podle mého zásadového pravidla: Pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos. Ale to jsem zase odbočila. Zveřejním tento seznam, a pokud někdo z vás četl alespoň jednu z těch knih, ráda bych znala vaše názory na ni. Valnou část knih jsem čerpala z TOHOTO blogu, protože většina z nich mě dost zaujala. Tak si to prohlédněte...

Seznam Knih Ke Koupi

Andělé noci – 169,-

Čaroděj Zeměmoří – 118,-

Čas čarodějnic – 374,-

Čarodějnice z Hex-Hall – 214,-

Draci přece nejsou – 212,-

Erebos: Hra která zabíjí – 254,-

Hladová Přání – 125,-

Inkarceron – 244,-

Vše od Andrzeje Sapkowského

Sérii Nicholase Flamela – 1 ks 284,-

Když uvěříš – 169,-

Les rukou a zubů – 239,- (kosmas.cz)

Levá ruka boží – 324,-

Čtyři poslední věci – 324,-

Máš proč věřit – 169,-

Věř mi – 169,-

Nádherné bytosti: Kroniky prokletých zaklínačů – 324,-

Nádherná temnota: Kroniky prokletých zaklánačů – 324,-

Nádherný zmatek: Kroniky prokletých zaklínačů – 324,-

Povolání:Zaklínačka – 207,- (kosmas.cz)

Lovkyně snů 1 – Procitnutí – 152,-

Lovkyně snů 2 – Vstříc temnotě – 152,-

Temná akademie: Vyvolení – 169,-

Smečka 1: Smečka – 279,-

Smečka 2: Vzpoura – 279,-

Smečka 3: Oběť – 279,-

Hunger Games 1: Aréna smrti – 254,-

Hunger Games 2: Vražedná pomsta – 254,-

Hunger Games 3: Síla vzdoru – 254,-

Sapphique – 244,-

Knihy počátku: Smaragdový atlas – 264,-

Kroniky Sialy 1: Tulák ve stínech – 263,- (kosmas.cz)

Kroniky Sialy 2: Tanec ve stínech – 271,- (kosmas.cz)

Temný gryf – 159,- (kosmas.cz)

Sukuba: Trápení – 199,- (kosmas.cz)

Sukuba: Na vrcholu – 199,- (kosmas.cz)

Sukuba: Sny – 199,- (kosmas.cz)

Ďáblovy deníky – 199,- (kosmas.cz)

Tessia-Zrození čarodějky – 279,- (kosmas.cz)

Opět začínám, a předsevzetí jde momentálně stranou...

Tak ahoj ahoj!
Tady Vaše Tallien, pokud to již nevíte (ha-ha), a nesu tak napůl dobré zprávy. Jedna (ta dobrá) je, že jsem založila nový blog. Pro ty méně chápavější, je to tenhle! A ta méně dobrá zpráva je taková, že jsem nespolehlivý člověk. Jistě, já už to dávno vím, ale chtěla jsem toho ušetřit Vás. Při rušení posledního blogu jsem si řekla, že další blog založím až po skončení školního roku. Nicméně, neuběhl ani týden, a já si vesele píšu uvítání na nový blog, založený teprve před pár minutami. Takže předsevzetí jde momentálně stranou... Ještě nevím jestli budu pokračovat v Bez Duše, to se teprve uvidí, ale rozhodně se nechci do ničeho nutit, protože pak to stojí za velký hov... nic. Tak, teď jsem se pořádně vyjádřila a s díky za to že jste to přečetli se loučím.

Tallien Moon Elliot.

I. Kapitola-Akademie Stříbrného oka

Tak, mám tady anotaci a 1. Kapitolu nové povídky, jménem "akademie Stříbrného oka", snad se vám to bude líbit, já jsem s tím celkem spokojená, a to se opravdu moc často nestává. :-)

ANOTACE:

Mishel Valuegannová je studentkou na akademii Stříbrného oka. Studuje jak se stát takzvanou Archivářkou. Archiváři jsou cvičeni v boji proti paranormálním bytostem ohrožujícím normální občany planety Země. Paranormální bytosti jsou například duchové, upíři, démoni, a spousta dalších. Archiváři bojují proti zlu, ale když se má Mishel vydat na svou první záchrannou misi, aby našla uneseného učitele, všechno se vymkne kontrole. Mishel se "venku", za ochrannými zdmi akademie kam žádný student bez příkazu nesmí, zamiluje, a odmítá uposlechnout rozkazy vedení. Jenže mezitím se paranormální bytosti bouří, shlukují se a připravují vzpouru, což se nikdy předtím nestalo. Mishel váhá, jestli zůstat se svou láskou, kde si je jistá vším na světě, nebo se vrátit do akademie a pomoci s obranou. Čeká ji nelehké rozhodování.

I. Kapitola

Schytala jsem další ránu, tentokrát to byl kop do kolene. Málem se mi podlomily nohy, ale sebrala jsem se a pustila se do svého protivníka, jímž dnes byla pro změnu Stella. Předstírala jsem že ji chci praštit do pravého boku, ale nakonec jsem uhnula do strany a udeřila ji do krku. Stella tlumeně zavrčela a ve vzteku se na mě vrhla. Uhnula jsem a jednou ranou do zad ji poslala k zemi. Trenérka zahvízdla na prsty a tím ukončila zápas. Natáhla jsem ke Stelle ruku abych jí pomohla vstát, ale ona jen zaprskala a vyškrábala se ze země sama. Pokrčila jsem rameny a přehodila si nabídnutý ručník kolem krku. Z culíku se mi uvolnily černé vlasy a pramínek potu mi stekl přes spánek. Pot mi vlastně brázdil celé čelo a dokonce i záda. Tenhle souboj trval příliš dlouho, Stella byla zkrátka dobrá soupeřka. Ačkoli moc namyšlená. A sebevědomá. Trenérka Sidgeburnová mě poplácala po rameni a podala mi mou lahev s vodou. Vděčně jsem ji přijala a vypila ji skoro ke dnu. A to mě ještě čeká teorie Archivářů a historie Archivářů. Naštěstí na žádné hodině už nemusím bušit do nabroušené Stelly. Cestou ke sprchám jsem si stáhla z krku ručník a otřela si jím obličej, když mě čísi ruce vzaly kolem pasu. "Páni, to byl super souboj Mishel, jak jste do sebe boxovaly, byly jste děsně k sežrání kočko." Stáhla jsem Jamesovy ruce z mého pasu a zakřenila se na něj. "Byly? Snad jsem ne?" James je takový můj kamarád. Kamarád který by rád byl víc než to. Je milý. A hezký. Ale je to kamarád, nic víc. V zelenkavých očích se mu rozverně blýsklo a on hned horlivě přikyvoval. "Musím se jít osprchovat ty Cassanovo, potím se jak při posledním tažení." Nevinně zamrkal a naklonil hlavu trošku na stranu. "A můžu jít s tebou? Zápasil jsem s Chacem a jsem strašně unavenej." Škádlivě jsem ho praštila do hrudníku a otočila se na patě směrem do sprch. Teprve když mi kapky vody dopadly na nahá záda, dovolila jsem si vydechnout. Asi bych se měla omluvit že jsem se nepředstavila. Jmenuju se Mishel Valuegannová a jsem studentkou na akademii Stříbrného oka, čili školou pro budoucí Archiváře. Jasně, Archiváři... to zní jako kdybychom dělali v nějaké kartotéce, ale tak to není. Narodili jsme se s vrozenými, speciálními vlastnostmi, jako například větší síla bez jakkéhokoliv tréninku, něco jako magické schopnosti (pokud mezi ně počítáte levitaci cizího předmětu a pyromanii) a opravdu zrychlené reflexy. A k čemu vlastně ti Archiváři jsou? No, pokud budu hodně skromná, tak vlastně chráníme svět. Na celé planetě jsou nás miliony. Jsme ve vládě, v Bílém domě, v FBI a na spoustě různých, důležitých místech. A před čím svět chráníme? Vědci zjistili abnormální výskyt paranormálních bytostí a jevů. V překladu to znamená že existují duchové, démoni, upíři a tak dále kteří napadají běžné občany naší Země. My jsme něco jako takoví vojáci kteří mají ty občany chránit, a ty stvůry zabíjet. Jsme něco jako nukleární zbraně. V akademii nás právě pro boj s nadpřirozenými úkazy cvičí, má nás to na to připravit. U mě to zjistily vychovatelky v dětském domově, kam mě šoupli jakmile se má matka upila k smrti, a otec byl už rok mrtvý. Vyboural se s kamionem. Takže od svých čtyř let jsem tu.

Vylezla jsem se sprchového kouta a zabalila se do ručníku. Vlasy mi v mokrých černých pramenech splývaly po zádech a už se začínaly pozvolna kroutit. Přešla jsem k zrcadlu a zamlženou plochu otřela rukou. Ze zrcadla na mě vykoukla dobře známá, bledá tvář s velkýma, modrozelenýma očima a dlouhýma řasama. Černovláska jsem od přírody, lidi co znali mou matku říkají, že to mám prý po ní. Odvrátila jsem se od zrcadla, osušila se a vrazila do dveří za kterými se nacházely dívčí šatny. Stella musela sprchami nějak proklouznout, že jsem si jí nevšimla, protože teď už tady stála, oblečená, nalíčená a dokonalá až za hrob. Zalezla jsem za modrý závěs spolu s mými čistými šaty a oblékla se. U zrcadla jsem si pak vyfénovala vlasy a měla jsem to akorát na další hodinu. Nesnáším teorii. Furt tam vykládají o tom co by se stalo kdyby svět byl bez Archivářů a jaká by to byla katastrofa. V podstatě je to oprávněný způsob jak nás přinutit k tomu, abychom svoje budoucí povolání brali vážně. Hned na chodbě mě vzal kolem ramen James a zase se zubil od ucha k uchu. Zajímalo by mě co si šňupl, taky by se mi to hodilo. Vyvlékla jsem se z jeho objetí a stoupla si do dostatečné vzdálenosti. Už zdálky jsem zaslechla hlahol ostatních studentů. Když jsem vstoupila do třídy, zabouchla jsem za sebou dveře a zakotvila v lavici. Na desku jsem vytáhla jen propisku a sešit. Víc k teorii nepotřebujeme. Hned nato se o mou lavici opřela drobná, hnědooká blondýnka. Jessica, má nejlepší kamarádka. "Dneska to bylo na praxi dobrý, pěkně jsi to Stelle natřela." Zakřenila se na mě a posadila se do lavice vedle mě. "Díky," Odvětila jsem jí a zaměřila svou pozornost na látku z minulé hodiny, protože dnes jsme měli psát test. Kromě předmětů je akademie Stříbrného oka stejná jako každá jiná střední škola pro náladové "sedmnáctky". Hned jakmile zazvonilo, poznala jsem že něco není v pořádku. Učitel Callivan je na nanosekundu přesný, a teď měl zpoždění víc než pár minut. Podle všobecného očekávání se dveře do třídy po chvíli rozletěly a do třídy napochodovala zástupkyně ředitelky, Merchentová. Na tváři jí seděl ustaraný výraz. "Třído!" Vykřikla aby přehlušila hlahol ostatních studentů. Zaujatá jsem se napřímila na židli a začala pořádně poslouchat. "Pan profesor Callivan dnes nepřišel do školy, a jelikož nemáme nikoho na záskok, zbytek vyučování vám odpadá, ale smíte ho strávit pouze na svém pokoji." Ve třídě zavládlo ticho, následované nadšeným povykem. Trochu strnule jsem si uklidila propisku a sešit a chystala se odejít z místnosti, když mě Merchentová chytila za rameno a ustoupila stranou od zástupu studentů, prýštících ze třídy. "Vy ne slečno Valuegannová, mohla bych s vámi prosím mluvit v mé kanceláři? Je to naléhavé."

Tak, a otázka na závěr... Co říkáte na anotaci, a na celou první kapitolu? 

Tallien Moon Elliot.